Počítač ze stodoly
Co se dozvíte v článku
Moje sbírka se nečekaně rozšířila o další členy. Jednoho dne se ozval spolužák ze základní školy. Našel u nich ve stodole uskladněný starý počítač, který by jinak skončil na dvoře s elektroodpadem, nicméně si pamatoval z našeho posledního třídního setkání, že se věnuji právě sbírání této techniky, a místo cesty na sběrný dvůr mne kontaktoval, zda nemám o počítač zájem. Já samozřejmě měl, a ještě jednou bych chtěl touto cestou Romanovi poděkovat, že si na mne vzpomněl, a daroval další kus historického hardwaru.
Nějaké údaje o počítači jsem měl již ze zpráv, ale detaily jsem neznal, jen že je to Commodore 64. Po převzetí se ukázalo, že se jedná o Commodore 64 II (nebo také 64 C) a disketovou mechaniku 1541-II. Obé tedy již vlastním, a již mi prošly rukama jako renovační projekty (Série o Commodore 64 a Série o Commodore 1541). Před převzetím jsem trochu doufal, že se bude jednat o výchozí model C64 (původní Breadbox), který ještě nevlastním. Ale taková drobnost mi nemůže zkazit radost z nového počítače. Tak také vzniká tento článek. O zařízení jsem se již poměrně dost vypsal v původních projektech, tedy tento bude textově poměrně chudý a krátký, a bude se spíš jednat o fotodokumentaci cesty počítače ze stodoly ke sbírkovému kusu.
Ačkoli zařízení nalezená na takovýchto místech mohou působit na první pohled značně neutěšeně, hlavně díky množství prachu a všudypřítomným kouskům trávy, v realitě to mohou být dobře přeživší kusy. Jelikož stodoly často slouží k uskladnění sena, není žádoucí v takových místech vysoká vlhkost či dokonce voda, která je jedním z největších nepřátel uskladněné elektroniky. Prach a tráva se dá odstranit, koroze se zbavuje mnohem hůře. I proto jsem zvolil název „Barn find“, tedy stodolový nález, který se používá u podobně nalezených vozidel. Samozřejmě je to platné u používaných a udržovaných stodol. Ty zapomenuté, kde již zatéká, budou podobně špatné, jako mokrý sklep.
Popis původního nálezu
To mne přivádí k prvním obrázkům nových členů sbírky. Počítač samotný byl umístěný ve zbytku boxu, zde chyběl vrchní kartón a zbyl samotný polystyrén. Ten byl značně zašpiněný, na mnoha místech se drolil a jedna polovina je uprostřed proražena. Uvnitř kromě počítače byl originální zdroj a původní videokabel. Disketová mechanika byla také v boxu, zde nechyběl vrchní karton s potiskem, uvnitř chyběla jen vrchní polovina polystyrenové skořápky. Kromě mechaniky samotné byl v boxu opět originální zdroj a sériový kabel.
Původní stav kompletu, jak se mi dostal do rukou.
Samotný počítač C64 v původním stavu.
Balení mechaniky 1541 v původním stavu.
C64 a C1541 v nálezovém stavu.
Tedy pokud jde o počítač, jedná se prakticky o kompletní obsah balení, až na manuály.
Hlubší pohled
Jako první jsem začal zkoumat boxy a polystyrény, ve kterých se mi dostaly do rukou. Box, ve kterém byla disketová mechanika byl sice vizuálně v nelichotivém stavu, ale strukturálně v pořádku, jen povolené lepidlo. Nebude se jednat o nějaký nádherný sbírkový box, ale jeho téměř kompletnost volá po zachování. Jiný příběh to byl s polystyrénem, ve kterém byl samotný počítač. Ten nejenom, že neměl vrchní kartón s potiskem, ale byl i ve velkém proražený skrz.
Při pokusu jej očistit jsem zjistil, že nejenom není možné z něj zašlou špínu dostat, ale že polystyrén se působením vnějších vlivů rozpadá již při letmém dotyku. To spolu s masivní neopravitelnou dírou znamenalo, že již nemá tento kus cenu zachovávat. Vizuálně toho měl již hodně za sebou, a všude kam se položil, tak zůstávaly ležet jeho kusy.
Jiný případ byl hardware samotný. Sice na první pohled značně zašpiněný, spousta prachu a zbytků sena, nicméně při důkladnějším pohledu se zdálo, že pod vrstvou špíny se schovávají jinak velmi zachovalé kusy. Navíc v kompletní sestavě, včetně originálních zdrojů a kabelů.
Jako vždy, zdroje vyčistím a zachovám, nicméně používat je nebudu. Na toto mám nový spínaný zdroj, a zdroje pro C64 jsou známé tím, že při poruše zničí často i počítač samotný. Pokud bych chtěl používat originální zdroj, pořídil bych si mezikus, který hlídá napětí, a v případě poruchy bezpečně odpojí počítač. Já to řešil zmíněným kompletním zdrojem.
Čistění disketové mechaniky
Jako první jsem si vzal do parády disketovou mechaniku, která je jednodušší na celkový servis. Očividně nebudu první, kdo viděl útroby, protože záruční samolepka na zadní straně je již přerušená. Aspoň mi odpadá starost o její zachování. Po rozmontování celé mechaniky, což je opravdu záležitostí pár křížových dobře dostupných šroubků, na mne vykoukl až překvapivě čistý vnitřek. Dovnitř napadalo naprosté minimum nepořádku. Také bylo na první pohled vidět, z jakého (aspoň jednoho) důvodu šla původní návštěva. Bylo tam očividně dodáno mazivo na zavírací mechanismus jednotky. To není neobvyklé, pokud nejde disk snadno zajistit/odjistit, bývá to nejčastější problém, že západka příliš drhne.
Detail zašpinění vrchního krytu mechaniky 1541.
Stav po prvním otevření.
A stav po odstranění samotné mechaniky.
Jinak vnitřek mechaniky stejný, jako u předchozího projektu, včetně zmíněné dopájené diody na drátku. Vnitřní komponenty stačilo ofoukat vzduchem, konektory vypláchnout sprejem na kontakty. Obnovil jsem i mazivo dráhy a zavíracího mechanismu, sice vše chodilo v pořádku, ale když už dělám repasi, tak kompletní.
Vnitřní komponenty tedy byly vcelku rychle připravené. Pak už jen po složení odzkoušet, to jsem nechtěl ještě před rozebráním, protože jsem nevěděl, kolik nepořádku mohlo být uvnitř.
Mezitím přišel čas na plastové části krytu, ty jako první dostaly vlahou koupel s kapkou jaru, abych odstranil špínu na povrchu a odmastil. Po důkladném dočištění, kdy někde se ten prach opravdu držel, se kryt posunul přímo do retrobrightingové lázně. Po dohromady zhruba 1,5denní koupeli různých částí zbývalo vše jen opláchnout, osušit, a ošetřit čistící pěnou. Dokumentaci procesu a rozdíl před/po můžete porovnat zde:
Prvotní čištění plastů krytu.
Stav po základním vyčištění.
Vyčištěné interní komponenty.
Po kompletním procesu mohu konstatovat, že tohle je aktuálně nejhezčí kus hardwaru. Mechanika vypadá doslova jako nová, kryty jsou ve skvělém stavu bez škrábanců, i retrobrighting se velmi povedl, tentokrát jsem nešetřil peroxidem, který jsem i průběžně doléval, jakmile se přestaly objevovat bubliny na povrchu. Mám z toho vážně radost.
Samotné testování funkčnosti si nechávám až na konec, zatím ukládám.
Čistění počítače
Ohledně čistění počítače to bylo zpočátku trochu složitější, neboť pro retrobrighting mám zatím k dispozici pouze malý box, kam se vejde tak akorát tak ta disketová mechanika. Znamenalo si to tedy nejdřív vyrobit další ve větší velikosti. Šel jsem na to úplně stejným způsobem.
LED pásek se skutečnými UV diodami (tedy nejen imitující barvu), topítko stačí jedno, to si přehodím dle potřeby, trafo pro LED také, to mám na konektorech. K tomu plastový box dostatečné velikosti. Dávám opět dva do sebe, kdyby vnitřní praskl, ať to není všude.
Bližší pohled na počítač v původním stavu.
A ještě jeden pohled na počítač v původním stavu.
Stav desky elektroniky po prvotním otevření.
Detail na desku s navátým nepořádkem.
Čištění počítače začíná opět kompletní rozborkou, potřebuje oddělit veškeré plastové kryty od sebe, oddělit základní desku, z klávesnice vytahat všechny hmatníky, aby bylo možné jej jeden po druhém očistit. U tohoto modelu jdou naštěstí hmatníky oddělit snadno a šetrně jen rukou. Pod nimi se skrývá pružina, tu to chce u procesu nezdeformovat (a hlavně neztratit!). Pozor na to, že pod mezerníkem je pružina s jinou tuhostí.
Na vrchním krytu je ručně psaná lepená poznámka, ta přijde pryč, je třeba ji odstranit důkladně i se zbytky lepidla. Na odstranění samolepek se hodí nastříkat je klasickou WD40, která lepidlo rozpustí a jde snadno dolů. Nevýhoda je, že se také vše okolo umastí, je třeba pak důkladně odmastit. Druhá varianta je odstranit pomalu vše co jde ručně, a zbytky lepidla odstranit pomocí alkoholu. Také funkční, jen většinou více pracné. V tomto případě jsem zvolil pracnější metodu, neboť samolepka je hned nad mřížkováním, kam by mi „wédéčko“ zateklo, a musel bych odmašťovat i ze spár.
Detail na samolepku s rukou napsanými příkazy. Může mi někdo zběhlejší v programování v diskuzi osvětlit, k čemu tyto příkazy sloužily?
Proces čistění již standardní. Desku elektroniky ofoukat stlačeným plynem, případně štětečkem dočistit usazeniny. Konektory opět potěšit řádnou dávkou spreje na kontakty. Nijak větší zásah k čistění nebyl třeba, byl tam pouze prach. Akorát se degradovalo lepidlo kontrolní samolepky, tu jsem pomocí oboustranné lepící pásky vrátil zpět.
Bázovou desku klávesnice také důkladně otřít pod hmatníky a odstranit prach ze spodní strany.
Detail na desku klávesnice v původním stavu.
Detail ihned po vyčištění.
Následuje cesta plastových dílů do koupele, tentokrát kvůli jejich velikosti rovnou do vany. Následovalo drhnutí pomocí jemného kartáčku, dokud nebylo vše usazené odstraněno. Už po usušení bylo vidět, že až na drobné škrábance na spodní části krytu a chybějícím dvěma gumovým nohám je kryt ve vynikajícím stavu.
Prvotní čištění plastů počítače C64.
Mezitím jsem měl připravenu novou větší lázeň a dostatek peroxidu.
Retrobrightingová lázeň krytu počítače.
Retrobrightingová lázeň kláves. Ty mají bohužel tendenci takto plavat.
V případě klávesnice je třeba lázeň co chvíli promíchat, neboť klávesy se tak různě působením bublin nadzvedávají nad hladinu, tak aby účinek byl na všechny strany.
Výsledek je opět působivý, počítač vypadá jako nový, kryt je opravdu ve velmi působivě zachovalém stavu. Pak už jen zbývalo složit vše zpět dohromady, včetně klávesnice, což bývá ta nejvíc uspokojující práce, když vše do sebe zapadá.
Nejdřív tu máme očištěnou základní desku počítače:
Vyčištěná základní deska.
Hmatníky:
Finální sušení kláves, které již budou připraveny k vrácení zpět.
Plasty:
Připravený spodní díl krytu, odstraněny dvě původní lepivé bílé přístrojové nohy a nahrazeny novými z průhledného materiálu.
Vrchní díl krytu ve finální údržbě pěnou.
A teď už jen složit:
Složené vnitřní komponenty počítače.
Zkompletovaný počítač bez hmatníků kláves.
Pěkně kousek po kousku…
A hotovo.
Poslední drobností, která mi zbývala, bylo očištění napájecích zdrojů a kabelů. Ty budou uloženy a nepoužívány, neboť v ně nemám důvěru (opět není možné je bez poškození rozebrat).
Zdroj pro 1541 v původním stavu.
Zdroj pro C64 v původním stavu.
Množství špíny na kabelech bývá opravdu velké.
A nakonec tu máme celou originální sestavu včetně kabeláže:
Kompletní set.
Jde se na to
No a zbývá ještě poslední věc: vše vyzkoušet. První přišel na řadu počítač, jen zapojit veškerou nutnou kabeláž a spustit. Během okamžiku se objevila známá plocha a počítač byl připraven k použití.
Nabootovaný počítač s vloženou cartridge.
Druhá přišla na řadu mechanika, přepnout spínač, a ouha – kontrolky zůstaly svítit a byl slyšet zvuk neustále otáčejícího se pohonu plotny. To značí jediné – interní systém se korektně neinicializuje. Zkusil jsem základní diagnostiku, změřit napájení za přepínačem (který mě vypekl posledně), znovu prošel veškeré kontakty a přesadil čipy v paticích. Stále stejné chování.
Bohužel jsem neměl čas na důkladnější diagnostiku, ale otevírá se tu seznam vícero možností:
- Osobně se mi nezdají stále patice pro zmíněné čipy, i když jsem očistil nohy obou čipů, tak do patic zajíždějí stále s nepříjemně zadrhávajícím pocitem. Mohl by být špatný nějaký z kontaktů, to mám v plánu proměřit, na to stačí obyčejný multimetr. To by byla celkem rychlá a nenákladná oprava, jen vyměnit patice.
- Dle rychlého průzkumu internetu bývá tento problém způsoben vadným CPU, ROM pamětí, případně dalšími čipy, v tomto pořadí. Znamenalo by to sehnat nové čipy a vyměnit. To není nijak rentabilní, protože při rychlém prohledání internetu není zrovna přehršel nabídek, a hlavně třeba takové CPU se pohybuje mezi 500–600 Kč v přepočtu + 150–350 Kč doprava. Vzhledem k tomu, že jsem původní funkční mechaniku koupil za necelých 1500 Kč, je díl v ceně více než půl kompletní mechaniky příliš (a vadný nemusí být jen jeden čip, pokud došlo k přepětí ze strany zdroje).
- Zkombinovat mechaniky, které mám doma. Moje funkční mechanika má poškozený kryt a není v tak dobrém stavu. Tato má kryt v excelentním stavu, ale pokaženou elektroniku. Tedy bych vytvořil jeden perfektní kus, a druhý by zůstal jako zdroj dílů pro případnou opravu mechaniky původní, případně pokud bych se dostal k nějakým náhradním čipům, mohl bych později zprovoznit i tuto.
Minimálně ale aspoň můžeme porovnat před/po:
A poslední detail, stav krytu mechaniky 1541 jak se mi dostal do rukou, a poté, jak vypadá finální výsledek.
Každopádně funkční mechaniku mám, a není třeba to řešit ihned. Tedy jsem ještě k počítači připojil funkční FDD a vyzkoušel načíst hru, zda bude korektně fungovat i SID atp. Vše proběhlo zcela bez obtíží, včetně připojené cartridge, tedy počítač je v excelentním stavu, technicky i vizuálně. Zaujal tedy místo ve vitríně jako výstavní kus, a můj současný kus se odsunul do krabice do skladu. Nicméně mi bude sloužit jako „pracovní“ zařízení, už jen díky tomu, že jsem u něj provedl úpravu s posílením chlazení čipů, takže je lépe připraven pro náročné úkoly.
Krásný kousek do sbírky
Tím bych tento krátký projekt uzavřel, osud mechaniky rozhodnu, jakmile budu mít chvíli provést důkladnější diagnostiku, zda patice skutečně tvoří vodivé spojení všech pinů, a zda probíhá po sběrnici vůbec nějaký elektronický život.
Každopádně jsem velmi vděčný za nový kus hardwaru, hlavně v takto excelentním vizuálním stavu, a ještě jednou díky Romanovi, že na mne myslel, a neposlal vše zbytečně na likvidaci.
Herní test.
Můj původní C64-II (nahoře) a aktuální projekt (dole).
