Průměrný Joe, to je ten, o koho dnes půjde
Tento text není pro programátory, profesionální fotografy, střihače videa, hudebníky či hráče. Dnes se chci pokusit stanovit rozumnou hodnotu prvků moderního IT života, jak ostatně dělám už více než 20 let, co se „IT novinařinou“ ve větší či menší míře živím. Dle mého názoru totiž existuje rozumná míra, kdy pohybovat se pod ní činí život zbytečně složitějším, zatímco pohybovat se nad ní je naopak zbytečným plýtváním. A čím dále je člověk od onoho „zlatého středu“, ať už kterýmkoli směrem, tím více ta zbytečnost nabývá na velikosti.
Přirovnat to lze k finančnímu zajištění, kdy zde v ČR máme magickou hodnotu jménem „průměrná mzda“ aktuálně na úrovni zhruba 45 tisíc korun měsíčně. A pokud tuto částku vydělávají dva rodiče ve čtyřčlenné rodině, pak mají relativně klidný život bez existenčních starostí, jakkoli to na velké vyskakování třeba není. Jakmile by ale rodina byla na dvou třetinách tohoto příjmu, už pociťuje určité starosti. Naopak, jakmile má rodina o polovinu více, je víceméně za vodou.
Pro srovnání: v jistém rozhovoru asi dva roky zpět zazněl údaj, který, když přepočteme na české koruny, říká toto: pokud vyděláváte měsíčně 57 tisíc korun či více, patříte mezi 1 % nejbohatších lidí na světě. Pokud ano, asi vás zásadně netrápí, kolik stojí nový iPhone, vy si jej na rozdíl od někoho s příjmem na úrovni základní mzdy můžete dovolit. Otázkou ale je, jestli je to rozumné, nebo prostě… zbytečné.
Než mi někdo v diskusi omlátí o hlavu legendu všech legend, tak ne, opravdu jsem se neradikalizoval a nechci hlásat 50 let staré evangelium Petera Singera Famine, Affluence, and Morality. I on sám byl často chybně vykládán a musel k tomuto tématu dodávat další upřesňující informace.
Jak mě dohnaly zprávy o nových CPU a GPU
Už delší dobu mi „hejbe žlučí“ uměle hnaný pokrok v oblasti CPU a GPU. Kdyby šlo o pokrok přirozený, neřeknu ani popel, ale on se utrhl ze řetězu. Pryč jsou doby, kdy desktopové hi-end CPU baštilo kolem 15 až 30 W (např. všechna Pentia III). Pryč jsou doby, kdy to běžně bylo i méně než 100 W. Dnes jsme někde kolem 150 až 250 W podle toho, jaký parametr vezmeme jako maximální a vše se omlouvá jen tím, že když hodnotu podělíme počtem jader, dostaneme neskutečně efektivní výsledek. To je sice pravda, ale nic to nemění na faktu, že honíme stovky miliard tranzistorů často kvůli zbytečnostem.
Nebo opravdu potřebujeme, aby každý šmudla na YouTube plácal svojí dojmologii ve 4k a spousta profesionálních youtuberistů točila, střihala a publikovala svoji produkci dokonce v 8k? Škarohlídsky by se dalo dodat: mohou to dělat jako šmudla Ježek a prostě napsat text obohacený o pár obyčejných fotek.
Pořád je to ten samý fenomén známý jako Jevonsův paradox. Nové Airbusy s novými motory jsou tak ukrutánsky moc efektivnější, že doletět do Egypta se dá s desetinovými emisemi i náklady vyjádřenými cenou letenky, než před lety, a tak tam léta mnohonásobně víc lidí a daleko častěji, takže ve výsledku přinejlepším „nula od nuly pošla“, spíše se ale o to více plýtvá a absolutní hodnota emisí nadále roste.
Takto mě někdy před dvěma lety překvapila Bethesda a její hra Starfield. Na YouTube najdete spoustu ukázek, kde ta věc běží na mírně postarším low-endovém 4GB Radeonu RX 6500 XT jen tak-tak v nízkých detailech a nízkém rozlišení a vlastně jen díky FSR se asi dá hrát. Přitom nevypadá nijak zásadně líp, než letitý a komunitou vytuněný Skyrim (stejný, jen o 10 let starší engine), který na téže grafické kartě běží jak víno i v rozlišeních a detailech daleko vyšších.
Výrobci CPU a GPU na nás hrnou stále více výkonu, aby jím mohli líní programátoři a vývojáři stále více a více plýtvat. A když jím neplýtvají svojí leností, plýtvají jím na efekty a zbytečnosti, kdy polovina her obsahuje ray-tracing, který nevypadá lépe než by vypadaly podobné efekty s klasickou rasterizací, ale hlavně, že se využijí RTX jádra a zbytek novinek v GPU pak putuje na to, aby celá ta silně neoptimální věc běžela plynule za pomoci „dofejkovaných“ pixelů a snímků. A pak vám rovnou Nvidia zakáže prezentovat výsledky poslední generace GPU v porovnání s generací předchozí (protože zde prakticky není pokrok, jen v růstu cenovky) a oproti generacím dvě a více zpět znemožní použití stejných fejkovacích technik zvyšujících fps, aby nový, extrémně nekvalitě navržený model, vypadal dobře.
Opravdu mi tahle éra vadí. Musí přece existovat rozumný základ, možnost vyskočit z toho šílenství a nepodporovat tento do pekla směřující konzum generující vše jen pro samotný konzum.
Cesta ke světlu existuje
Bez dalšího dlouhého povídání, dle mého soudu existuje možnost stanovit parametrově rozumné PC, jehož majitel nebude trpět nedostatkem ne ani tak proto, že by jej Hospodin, jeho pastýř, pásl na zelených pastvách a k tichým vodám přiváděl, ale proto, že cokoli nad touto hranicí, je zbytečné, jakkoli to krásně vypadá a dobře se s tím chlubí před ostatními a zpříjemňuje to život.
Rozumný procesor má 8 jader. Může být starší model a mít slušnou integrovanou grafiku (Ryzen 7 5700G), může být z generace novější (Ryzen 7 8700G či 8700F) či být doprovázen samostatnou grafickou kartou. Ale víc než 8 jader / 16 vláken prakticky nikdo nepotřebuje a léta potřebovat nebude.
Rozumné je osadit 16 GB paměti. Existuje sice možnost mít v počítači 128, 192 či 256 GB RAM, ale ono dnes na Linuxu s přehledem stačí 8 GB, na Windows 11 řekněme těch 16 GB. Kdo myslí, že nutně potřebuje víc, má o tisícovku výše 32 GB paměti, ale cokoli nad to už je opravdu zbytečné.
Rozumná grafická karta si vystačí s jedním 6pin PCIe konektorem. Ono se to už prakticky nevidí, tuto hodnotu berte jako 75 W ze slotu + 75 W z 6pin PCIe, tedy zde berme za vhodnou hranici kartu se zhruba 150W odběrem. V terminologii nejvyšších generací se tam u AMD zhruba vejde Radeon RX 9060 XT (TDP 160 W), u Nvidie jde o GeForce RTX 4060 Ti (TDP 160 W) – z generace RTX 5000 nic. Tyto karty se pohybují v rozmezí 22 až 25 TFLOPS v single precision.
Rozumné SSD? To je velmi, velmi ošemetná otázka. Na jednu stranu člověk chce mít spolehlivé úložiště, což jej automaticky přivádí k lepším značkám za vyšší ceny, na stranu druhou třeba Samsung sebou vláčí 15 let historie různých problémů s firmwary, které nejsou časté, ale umí potrápit. Takže kde leží rozumná hranice, jaké jsou kvalitní značky? To je nevyzpytatelné. Já za těch zhruba 15 let, co SSD používám, vystřídal záměrně řadu různých značek, od Kingstonu přes Patriot až po Transcend či ADATA.
Dnes používám jedno z těch levnějších M.2/NVMe PCIE4.0 SSD, konkrétně model od značky Apacer. Rychlosti vynikající a zatím funguje spolehlivě. Jestli to budu moci říci za 5 let, nevím, ale stejně tak 5 let staré poznatky o značce XYZ nemusí být přenositelné na její současné modely, postavené na jiných řadičích a NAND flash čipech.
Pokud aktuálně vylistuji nabídku 1TB NVMe PCIe4.0 SSD, pak můj model s cenovkou 1 599 Kč (600 TBW) je pouze +300 Kč oproti nejlevnějšímu ADATA (s 320 TBW), nebo –400 Kč oproti WD Black SN770 (600 TBW) či Lexar NM790 (1 000 TBW), resp. –500 Kč oproti Kingston KC3000 (800 TBW) a výběr zakončemež –650 Kč oproti Kingston Renegade Fury (1 000 TBW) a –750 Kč oproti Seagate Firecuda 530R (1 100 TBW). SSD jsem bral jako střední kompromis, kdy mi nedává smysl dávat o 50 % více ceny za byť lepší 1TB hi-end model, když u svého modelu mohu mít o další stovku-dvě navíc už 2TB model. Takže za mě: nebrat nejlevnější hnůj, ale skvělá úložiště typu Renegade Fury opravdu většina z nás nepotřebuje.
Jakmile někde napíšu o svého pohledu na napájecí zdroje, vždy se strhne vlna kritiky na mou hlavu. Následující věty o rozumném ATX zdroji berte tedy s rezervou. Osobně než abych kupoval za obří peníze špičkový, výkonově odpovídající Seasonic či Corsair, raději koupím levněji výkonnější model „sockoidnější“ značky. Takže když jsem po letech potřeboval loni nahradit dosluhující zdroj, nesáhl jsem například po řekněme 650W 80+ Platinum/Titanium Seasonicu za tři tisíce Kč (u kterého 100% vím, že mi vydrží minimálně 15 let), ale zvolil jsem za ~1300Kč prostý, 850W 80+ Bronze Fortron, který ale už je PCIe5.0 / ATX3.x, tedy disponuje 16pin PCIe napájením. Nic z toho nepotřebuji, nepotřebuji ani takový výkon, ale tento zdroj je dostatečně „future-proof“, což by se o Seasonicu v téže cenové relaci říci nedalo.
Nikdo běžný takový výkon zdroje nepotřebuje, já ale vždy doporučuji raději o polovinu až dvojnásobně vyšší výkon od maxima spotřeba PC, které očekáváte, než honit hi-endový zdroj poblíž maxima. Dnes už mnohé zdroje do určité hodnoty odběru ani neroztáčejí ventilátor, což je také solidní přidaná hodnota.
Rozumný monitor je typu LCD a není obrovský. Éra honu za víc než 4k je snad definitivně za námi, 8k, 6k či 5k ponechme grafikům a „podobné havěti“, my, běžní plebs, bychom si měli v pohodě vystačit buď se 4k, nebo 1440p, nebo dokonce 1200p / 1080p. Osobně jsem před 11 lety odmítl nabídku dostat na trvalou zápůjčku 31palcový 4k monitor Asus, protože to bylo přílišné monstrum.
Léta jsem používal 27palcový 1440p monitor, ale bylo to zbytečně moc. Po léta typicky používám monitory rozlišením 1920×1080 (velikosti od 21 po 24 palců) a dovolím si říci, že toto rozlišení, které přišlo někdy před 15+ lety, je dodnes vhodným rozlišením, které je nejmenším pohodlným na používání.
EIZO Flexscan EV2456 z roku 2019 – repasovaný monitor s úžasně nízkým minimálním jasem a nádherným podáním barev, který za těch 6 let pracoval v průměru 44 minut denně. Cena 2999 Kč.
Proto i nyní jsem z důvodů celkového zestárnutí předchozího LCD z roku 2007 „upgradoval“ na 24" EIZO LCD s 1920×1200 z druhé ruky a jsem spokojen. Rozhraní KDE Plasma i GNOME na něm vypadají dobře, stejně tak LibreOffice či Darktable a GIMP. Nemyslím si, že by v nejbližších 10 letech bylo potřeba jakkoli větší rozlišení, ono by mi to stejně nepomohlo: 24 palců je pro mě rozumné velikostní maximum a jakékoli vyšší rozlišení by stejně znamenalo, že nahazuji HiDPI režim, abych zachoval fyzickou velikost prvků GUI odpovídající 1920×1200. Prostě více netřeba.
V tomto duchu bychom mohli pokračovat dále, například si dovoluji tvrdit, že nejlevnější „noname“ membránové klávesnice za 129 Kč jsou všechny do jedné hrozné, ale stejně tak nemá smysl pořizovat Razer DeathStalker V2 Pro za 7 500 Kč. Něco rozumného zde nebude ani uprostřed, ale o dosti blíže té levné membránovce.
Membránová klávesnice connectIT – nejlepší membránovka, co jsem kdy v životě používal, píše se na ní opravdu skvěle, odstavil jsem díky ní Cherry MX. Ale ani ne po roce vypadá takto oloupaně.
Nejlevnější mechanické klávesnice začínají dnes kolem pětistovky, ale jedna věc je kvalita a životnost spínačů, druhá třeba to, jak rychle slézají popisky z kloboučků na spínačích. Zkrátka někde kolem tisícovky je rozumné maximum. A podobně se dá uvažovat nad myší, reproduktory, tiskárnou, fotoaparátem a čímkoli dalším.
Neskákejme na špek Jen-Hsunovi
Pro Nvidii už dávno nejsou hráči těmi zajímavými. Je tomu už dobrých 15 let, co Bill Dally nahradil Davida Kirka na pozici chief scientist v Nvidii a se slovy Jen-Hsun Huanga o tom, jak Nvidia už není grafická, ale softwarová společnost, předznamenal tuto klíčovou změnu. David Kirk byl člověk přes grafiku, Bill Dally přes výpočetní záležitosti. Nvidia dnes prodává velké, superdrahé čipy do HPC / ML segmentů, hráči jsou až druhořadí.
V roce 2012 uváděla na trh hi-endový model GeForce GTX 680 s reálnou (zavádějící) cenovkou v českých e-shopech 10 999 Kč. Dnes máme na trhu na pozici firemního herního hi-endu GeForce RTX 5090 s cenovkou kolem 66 000 Kč. Cena šestinásobná a nemám pocit, že by za posledních let vzrostly platy šestinásobně – tehdy jsme byli kolem 25, dnes kolem 46 tisíc Kč. Průměrná mzda tedy udělala +84 %, cena nejvýkonnější grafické karty udělala +500 %. Nárůstu +84 %, tedy ceně kolem 20 000 Kč by odpovídala GeForce RTX 5070 Ti, což je model dosahující pouze 46 % výkonu modelu RTX 5090 při 52% úrovni spotřeby.
Dokud bude dost lidí, kteří „stojí fronty“ na tyto nové lámající se a hořící karty, pak je Nvidia bude vyrábět a prodávat. A to navíc v mizerné kvalitě, protože kdy máte na kartě uchladit ±500W GPU, pak musí být opravdu velká a opravdu moc moc těžká. Nevěříte? Podívejte se, jak se tyto karty opravují (pár odkazů na YouTube za posledních pár měsíců: #1, #2, #3, #4, #5, #6, #7, #8, #9).
Toto podporovat není rozumné z daleko důležitějších důvodů, než je prostá skutečnost, že žádný běžný uživatel vůbec nepotřebuje výkon GeForce RTX 5090 či RTX 5080 (či ekvivalentních Radeonů), bez ohledu na to, kolik si jich může koupit za peníze, které by jinak vydal za leštidlo na rodinné stříbro.
Ono ani s těmi lokálními AI modely to nebude tak žhavé. Microsoft požaduje pro Copilot+ PC nějakou hodnotu výkonu (40 TOPS či více). Tuto hodnotu, či dokonce vyšší hodnotu, budou umět čipy pro smartphony nejpozději za pár let. Je čas přestat oslavovat nejvýkonnější hardware pro běžné spotřebitele, který existuje bez pořádného opodstatnění, kvůli kterým pak musejí vznikat napájecí zdroje o výkonu vyšším než nejvýkonnější rychlovarná konvice (a teď nemám na mysli běžnou 2200W, ale ty nové, 3100W).
Toto překročilo rozumnou mez. Překročila ji AMD v roce 2013 uvedením 220W procesoru FX-9590. Překročil ji Intel 10. a 11. generací Core, s jejich více než 250W spotřebou. Překračuje ji dnes i AMD, jejíž nejvyšší desktopové Ryzeny též umí sáhnout za 250W mez. Překračuje ji Nvidia s 600W grafikami, ale vlastně i AMD s jejími 350W modely. Překračují ji hráčské 360Hz monitory za desítky tisíc Kč, jejichž rozdíl oproti 240Hz nezaznamená víceméně nikdo. Překračují ji smartphony s 200Mpix snímači, které nepřinášejí ani tak vyšší kvalitu obrazu, spíše jen možnost AI algoritmy z toho vydolovat o procento lepší snímky než ze 108Mpix snímačů.
Zkrátka, všeho ideálně s mírou. Člověk nemusí zrovna přejít na altruismus Petera Singera, ale honit se – J.A.K. by pravil kvaltovat – opravdu toliko pro hovado dobré jest.
